O MNĚ

Pracuji jako Celostní terapeut v zahradě „Kouzelné bylinky“ v Českém Krumlově.

Původně jsem zdravotní sestra, pracovala jsem přes 20 let v nemocnici. Poté jsem dostala možnost vyzkoušet si na nějakou dobu roli pacienta, vidět to z té druhé strany a to na mnoha pracovištích v ČR.

Už léta mi chyběl jakýsi ucelený pohled na pacienta a tato zkušenost mi v mnohém potvrdila, že tomu tak je a mému životu a práci to smysl nedává. Tudíž jsem začala hledat jiné směry, filosofie, které vedou k uzdravení člověka jako celku. Protože mi byly blízké byliny, studovala jsem školu přírodních terapií a postupně mnoho dalších směrů, které mne oslovily. Postupem času nastalo rozhodnutí odejít ze zdravotnického systému a otevřít poradnu. Mým cílem je propojit znalosti západní medicíny s východními filosofiemi, protože mi to dohromady dává ohromný smysl. Používám diagnostiku z Čínské medicíny, znalosti a zkušenosti ze západní medicíny, české bylinky, medicinální houby a především psychosomatické souvislosti. Stále studuji, je to učení na celý život, které mne nesmírně baví a naplňuje.

Má práce je zároveň mým koníčkem, dělám ji s láskou a úctou ke každému, kdo ke mně přijde.

A kdo ke mně chodí? Kdokoliv. Někdo ještě není připravený převzít odpovědnost za svůj život a je to tak v pořádku. Takový člověk přijde pro doplňkovou léčbu bylinami a psychoterapií ke klasické léčbě. Někdo už naopak zanevřel na klasickou léčbu, pak se snažíme najít cesty, které jsou pro něj nejvhodnější a povedou k trvalému uzdravení.  Kromě bylin a psychosomatického řešení, změny jídelníčku na sobě tito lidé „makají“ a také mají nejlepší výsledky. Někdo si pak přijde jen k psychosomatické konzultaci, potřebuje jen jakýsi „AHA“ moment, ucelení myšlenek, životních situací a občas se i stane, že na svou odpověď přijde sám.

Příběhy lidí jsou různé. Vše, co si řekneme, zůstává za uzavřenými dveřmi. Nikdy nikoho nesoudím, a k ničemu nenutím, každý máme svou cestu.

A kdo ke mně nechodí? Lidé, kteří by ode mne chtěli zázrak. Něco udělejte, dejte mi zázračný koktejl a já nebudu dělat nic. Nemohu a ani nechci za nikoho přebírat odpovědnost. V každém z nás je obrovská síla k uzdravení, jen o ní mnohdy nevíme, nebo si ji nechceme dovolit. I tak je to v pořádku.

 

———————————————————————————————–

 

 

Když jsem se narodila do tohoto světa, uměla jsem se jen smát a milovat. Jak jsem pak vyrůstala pořád jsem slýchávala, že život není žádná veselá procházka růžovou zahradou, ale je třeba ho brát s veškerou vážností, nejdřív práce, potom zábava, ještě jsi v žovotě nic nedokázala, bez práce nejsou koláče, nemůžeš nikomu věřit, na lidi si dávej pozor, buď skromná, nemůžeš mít všechno co bys chtěla, drž se radši vzadu, není dobré na sebe ukazovat atd. A tak se z takového malého radostného děťátka stala poslušná byť občas rebelující holka, která se sice pro vnější svět usmívala, snažila se všechno zvládnout, být skromná, jen uvnitř už se nesmála. Byla plná bolesti, smutku, spoustě věcem nerozuměla. A rozhodně se vůbec neměla ráda a nakonec si sebe ani nevážila. A pak přišlo setkání s něčím, o čem se moc nechce mluvit a čemu se říká „smrt“. A to bylo to nejlepší, co mi vesmír nadělil. A co se teď učím? No přece smát se a milovat. Znovu se krůček po krůčku učím mít vědomou radost ze života a dávat ji dál, všem kolem sebe. Je krásné občas jen být. Nádherný a osvobozující pocit je mít se rád takový, jaký jsem. Zároveň s tím totiž přijde skutečnost toho, že přestaneme soudit kohokoliv a cokoliv. Skutečně milujeme. A to je nádherný pocit. A já vím, že můžu žít ve skutečné vědomé radosti a lásce, i bez těch různých dogmatických rčení. A že někdy přijde bolest a smutek? Ale ano, ono to totiž k životu patří. A tak jako se dokážu smát, dokážu občas i plakat a už mi to vůbec nepřijde trapné a nepřipadám si jako slaboch. Naopak, vím, že to stejně nikam neschovám, pak je to jen horší. Teď už vím, že nikdy nikoho nemohu změnit, že největší hodnotou v životě je sebepoznání. Když na sobě pracujeme, přijde tolerance, láska, úcta a spontánní radost ze života. A já přeji každému tento zázrak